Chceme vidět bílé pláže

Jedete na Bali a neuvidíte bílou pláž? Nazvala bych to jako špatný vtip. Toužili jsme s Filipem vidět jak velryby, tak bílou pláž.

Večerní porady se pomalu staly rutinou a přizvaly jsme ještě dva odborníky – rybáře a sekuriťáka. Ti nás v 5 ráno vyzvedli v hotelu a jeli jsme na tradiční indonéské loďce „JUKUNG“, která má po obou stranách pro rovnováhu bamabusové tyče a je poháněná motorem (naštěstí, jinak bychom asi nic neviděli). Vítá nás krásný rozbřesk a východ sluníčka, skáčeme do lodičky a užíváme si výhledu na sopku Mt. Agung, kterou máme v plánu dobýt zítra. 

Jukung

Houpání lodičky je balzám, vnímáme okolí a je nám dobře, těšíme se na pláž. Po chvilce nás však z blaženého stavu vyruší sekuriťák jménem Wayan a hatmatilkou, spíše jen gesty, se snaží zeptat, kde chceme zastavit. Chvilku si myslíme, že mu asi správně nerozumíme, ale po chvilce nám to začíná být naprosto jasné, neví, která bije. Neví, kde jsou bílé pláže a už vůbec nerozumí, že chceme vidět velryby. Ale na všechno se přece hodí odpověď:"Yes, no problem".

Tak si je musíme najít sami, hodinu brouzdáme po pobřeží, kde je to samá černá pláž pro rybáře, plní optimismu pokračujeme stále dál. Pochvíli se nám zázrakem odkryla nenápadná zátočinka, kde v bujné zeleni byly schované bungalovy a hlavně bílá pláž, teda řezaná – bílo černá.

Ve vodě byly krásné živé korály a spousta barevných rybiček. Jejda, to se nám to odpočívalo, četlo a slunilo partie, které jsem si ještě nespálila. Filip zmizel na hodinu pod moře, jen trubička od šnorchlu šla sem tam vidět. No zpátky na oblázky se nám vůbec nechtělo...